Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co jsou to vlastně útulky a k čemu slouží

Ale i v životě zvířátka se může stát, že nastanou okolnosti, které ho připraví nejen o pohodlí, ale především o zázemí a domov a toto zvířátko je náhle zcela bezprizorním, regulérním bezdomovcem.

Cesta k "bezdomovectví" bývá různá, uveďme si nejčastější scénáře:

- Opuštěné zvířátko je potomkem jiného bezdomovce a je pouze součástí geometrické řady počtu opuštěnců v našich krajích.

- Zvířátko žilo při domově, kde ho ovšem spíše vyživovali, než chovali (kočka chodící na mléko, pes žebrající o zbytky) a když z nějakého důvodu došlo k přerušení dodávek výživy, stalo se zvířátko již zcela bezprizorním.

- Opuštěnec zcela objektivně patřil nějaké osobě či rodině, která se rozhodla vzdát se ho. I zde se důvody velmi liší, a především se liší přístup lidí poté, co dospějí k rozhodnutí svého miláčka se vzdát -; o tomto tématu pohovoříme v následujících článcích

- Zvířátko se svému milujícímu majiteli ztratí a tomu se jej nepodaří nalézt. Je to až hodné smutného obdivu, jak daleko se ztraceným zvířátkům někdy podaří zatoulat od domova a není proto překvapivé, že šance jejich návratu k původnímu majiteli je tak často mizivá, ač ten by o svého miláčka velmi stál.

- Zvířátko o svého majitele přijde a následující pečovatelé se o něj odmítají starat

Existují samozřejmě i jiné případy, kdy zvířátko přijde o domov, ale s výše zmíněnými je možné setkat se nejčastěji.

Když si tedy představíte možnost, že existuje takový bezprizorní opuštěnec, obvykle žijící na ulici, tak je také nutné představit si řešení jeho situace: pokud vyloučíme možnost, že se ho nějaká osoba či rodina ujme dobrovolně (ale ani tento případ není tak vzácný), zbývá v podstatě možnost jediná: útulek.

Zákon praví, že zvíře je věc a pokud nikomu nepatří, je obec povinná zajistit její odchyt a následně výživu a přístřešek. Samozřejmě, že reálná podoba plnění tohoto znění má daleko k ideálu; především proto, že kapacity útulků jsou zcela nedostačující na počty opuštěných a toulavých zvířátek a i konkrétní zájem o řešení se na mnohých místech zjednoduší např. na odstřel "toulavých zvířat"; či obdobná "humánní" řešení.

Ale ve větších městech skutečně probíhá odchyt toulavých zvířat - především městskou policií či některými ze soukromých útulků, které odchyt buď posléze vyúčtují městské radnici nebo tak činí na své náklady. Teoreticky by se měl odchyt a odvoz zvířat do obecních útulků dít samozřejmě na náklady obce, která je za tuto aktivitu oficiálně odpovědná, ale ve skutečnosti jsou nejčastěji strážníky (často na podnět některého z občanů) odchytáváni pouze toulaví psi a to ještě ve spíše nedostačujícím rozsahu. Ale pokud se opuštěnec skutečně dostane do tzv. útulku, řekněme si blíže, o jaké zařízení se jedná:

Útulek je (poměrně logicky (-;) zastřešená budova, situovaná na velmi různých místech ve městě či v jeho okolí o velmi variabilní velikosti, která obvykle vychází ze statutu (obecní či soukromý) a účelu útulku (pro psy či kočky). Existují veliké městské útulky až pro dvěstě zvířat, ve kterých jsou různě veliké kotce pro psy, které bývají většinou z pletiva či mřížoví, jeden vedle druhého. Někdy jsou situovány i venku a mají na vrchu kryt proti dešti.

Zároveň je ovšem možné najít útulky o velikosti doslova jedné místnosti, ve které jsou umístěny buď standardní klece pro jednotlivá zvířata či se v ní pohybují volně (kočičí útulky).

Velmi specifickým případem jsou tzv. depozita, kdy se jedná především o jednotlivce či sdružení mající zájem pečovat o opuštěná zvířátka na vlastním pozemku či majetku a v praktické podobě si buď lidé berou několik málo zvířátek k sobě domů nebo ve svém domě a zahradě mají počet zvířátek větší, o která pečují jako o svá (žádné klece atp.), dokud se nenalezne o ně zájemce. Depozita ovšem nepožívají statutu útulku, často ovšem s útulky spolupracují a mohou být i určitou odnoží či pomocníky.

To jsou tedy dvě potažmo tři standardní podoby útulků a nyní si řekněme něco o jejich funkci: jak napovídá název i zkušenost většiny z nás, slouží útulky jako přechodné útočiště poskytující střechu nad hlavou, potravu a ošetření všem zvířátkům, která se nacházejí v existenční nouzi. Kromě tohoto základního poslání plní útulky ještě další sekundární funkce jako zmiňované odchyty, kastrační programy, pořádání umisťovacích výstav opuštěnců či obecné popularizace správné péče o zvířata, aby dalších případných bezdomovců bylo co nejméně.

Velmi citlivým problémem je otázka případného utracení zvířátka vážně nemocného, zraněného nebo "neumístitelného" zvířete (přestárlého, s viditelnou vadou, nebo které zkrátka nikdo nechce). Vzhledem k tomu, že útulky spolupracují s odbornými veterináři, jsou rozhodnutí o utracení jedince vždy v kompetenci odborníků a jsou důsledkem zájmu o co největší blaho zvířete.

Pokud máte zájem o více informací o útulcích, sledujte náš seriál nebo navštivte stránky projektu SPATIUM - www.milackove.net, na kterých se kromě dalších informací o útulcích dočkáte nabídky zvířátek, informací o chovu a dalších zajímavostech.

 

 

Jak nakrmit zvíře

Jakým způsobem krmit zvíře. To je otázka do pranice. Dostávám jich denně mnoho. Bylo již popsáno tun papíru na toto téma. A přesto je to málo. Všeobecné poučky jistě všichni znáte, určitě jste slyšeli mnoho různých rad, co chovatel to jiný názor, co veterinář to jiný názor. Je to těžké.
Začněte u sebe.Nikdo jiný nezná své zvíře lépe než vy sami. Vaše zvíře žije s vámi ve vaší domácnosti ta má určitý řád a chod. Vaše zvířátko si na to velmi brzy zvykne a to nejen pes či kočka, ale i papoušek, hlodavec nebo rybička. Budou přesně vědět kdy odcházíte (možná i kam) kdy se vracíte, jakou máte náladu, co zase dělaly děti ve škole a podobně . Poznají to velmi brzy a budou se dožadovat také kousku vaší pozornosti, někteří více,někteří méně, ale budou. Krmení a pozornost pro vaše zvíře musíte upravit dle chodu vaší domácnosti, ale vždy si na vašeho miláčka musíte udělat čas, každý den , celý měsíc, celý rok, celý jeho život. Mějte toto na paměti, než si pořídíte třeba psa. Mám na něj vůbec čas ? Čím a jak ho budu krmit ?
Kdy krmit zvíře je skutečně závislé na vašich časových rozvrzích. Jak si to časově rozložíte, tak to prostě bude. Všeobecně platí, že psi,kočky v dospělosti mají potřebu dvakrát denně přijímat potravu. Znamená to nejčastěji posnídat a povečeřet. Večeře by se neměla podávat později než kolem 18 hodiny. Hlodavci a ptáci mají zcela odlišnou fyziologii jejich organizmus vyžaduje, aby měli neustálý přístup ke krmivu i vodě. Pokud jim toto nezajistíte velmi brzy zemřou nevydrží nejíst. Úplně stejné je to s přežvýkavci , vzhledem k činnosti jejich předžaludků je to o něco lepší než s hlodavci, ale jídlo musí mít k dispozici prakticky pořád. Papoušci by měli mít také neustálý přístup ke krmivu a vodě. Ryby krmte jen tak, co po nasypání do nádrže ihned zkonzumují,mají výhodu v tom, že jednak jejich organizmus je uzpůsoben na delší půsty a jednak v nádrži si v případě nouze vždycky něco najdou. Plazí krmení je poměrně jednoduché a nenáročné . Platí pravidlo, že hmyzožravce (menší druhy plazů) krmíme minimálně ob den. Velké druhy, kteří konzumují od myší po králíky obvykle postačuje krmit dvakrát do měsíce. V období svlékání plazi většinou nepřijímají potravu žádnou. Býložravé druhy krmíme denně čerstvou zeleninou a ovocem. Většina plazů však přijímá potravu pouze živou , potřebují si zalovit a uspokojit své přirozené schopnosti, stimulovat svaly a uvést do činnosti trávicí soustavu. Jinak to nejde. Nesmíme jim to mít za zlé, jsou prostě takoví, krásní a lovci.
Psi a kočky ? vařit či krmit granule. No, nezlobte se na mě a nebo zlobte, ale v dnešní době mám pocit, že vaření různých mas a příloh a míchání vitamínů a minerálů je přeci jen překonaná věc, hovořím o zvířatech zdravých, bez alergií , bez dietetických poruch v normální zátěži. Něco jiného je nemoc, ale o tom jindy. Tedy zvířata zdravá je vhodné krmit průmyslově vyráběnou stravou odpovídající kvality. Často slýchám názor, že dávat jakési kuličky psovi je pro něj špatné a je to politování hodné. Není! Krmiva, která jsou označena jako PREMIUM a výše jsou všeobecně považována za velmi kvalitní dnes již obvykle z větší části vyráběna skutečně z masa.
Konkurence mezi výrobci potravy pro masožravce je obrovská celosvětově, a když už označení je premium značí to obvykle již slušnou kvalitu krmiva. Samozřejmě označení SUPERPREMIUM je již elitní a zpravidla znamená i velmi vysokou stravitelnost. Je to podstatná věc, je důležité co váš pes,či kočka konzumuje jistě, ale neméně důležité je to, co z něj vychází tou druhou stranou.Exkrementy mají mít zdravou hnědou barvu od okrové po hořkou čokoládu ? , mají mít pevnou strukturu . Jakákoliv odchylka je špatně a měla by se řešit. Jste majitelem zvířete a měli byste se v průmyslově vyráběných krmivech trochu vyznat. Podstatné informace jsou pro vás označení kvality, to ale obvykle poznáte dle ceny, dále složení a to především deklarované množství bílkovin a tuků. To je směrodatná věc, dle které se lze dost dobře držet. Vitaminy a minerály tam prostě musejí být v odpovídajícím poměru pro daný druh zvířete , jinak by to nešlo prodávat, ale bílkoviny a tuky mají dost odlišné parametry dle výrobců. Dále je dobré se zaměřit na různé přídavky v krmivech , různé typy olejů, bylinky, různé druhy masa apod. To čím krmíte se odrazí na vašem zvířeti ! ! !
Před 15 lety panoval všeobecný názor, že kočce stačí kravské mléko nechť si chytí myš a psovi nějaký ten zbytek od oběda také postačuje. Dnes jsme poněkud dále a já volám Vivat. Kočce nestačí kravské mléko naopak může mít po něm velmi vážné trávící potíže a psovi uzené s knedlíkem a zelím zalité bramboračkou taky zrovna nevylepší jaterní test. Doma připravená strava vás vyjde finančně takřka stejně jako dobré granule, možná i víc.Pokud budete připravovat stravu doma, potřebujete především spoustu času a známého řezníka. Při dnešní výši poplatků za energie to vyjde dost draho. Jistě znám i takové názory, že jsou to šelmy, takže jim hodím vynešenou slepici, ať si dají. No jsou to šelmy domestikované a bohužel i s civilizačními problémy, žijí s námi v bytech nevím, jestli bych se chtěla pomazlit s broučkem, který zrovna dokonzumoval střeva ze slepice a peří má ještě zaseklé v zubech. Navíc vyšetření na salmonelózu ta ona nosnice jistě neabsolvovala. Občas podat syrové křidýlko či stehýnko bez kosti nebo kus hovězí kližky proč ne, to lze zcela souběžně s pravidelným krmením průmyslově vyráběným krmivem.
Všechna granulovaná krmiva se dají zkrmovat dvojím způsobem. Buď se prostě odpovídající množství nasype do misky tak jak je a pes či kočka to zkonzumuje suché a zapije to poměrně velkým množstvím vody.Pokud si na tuto formu podávání potravy zvykne, tak dobrý. Ale bohužel máme plemena, která mají sklony k torzům žaludku, jedná se o velmi nebezpečný stav, který psa přímo ohrožuje na životě. Připadají v úvahu většinou plemena velká s širokým hrudníkem,ale prakticky torze může postihnout všechny. Lze tomu předcházet tím, že granule namočíme buď teplou vodou, nebo i nějakým méně mastným vývarem. Předcházíme tím totiž velkému množství vypité vody. Granule změknou a u takto podávané stravy lehce zvýšíme stravitelnost. U seniorů a malých štěňátek se tento postup vřele doporučuje. Po nakrmení by vaše zvíře mělo alespoň 2 hodiny odpočívat. Nevykonávat žádnou práci ani procházku .
Při zkrmování průmyslově vyráběného krmiva máte jistotu, že vaše zvířátko každý den dostane odpovídající množství bílkovin, tuků, vitamínů a minerálních látek,které nezbytně potřebuje.

 

Jak správně nakrmit vašeho psa?

 

Většina chovatelů psů, a to i těch zkušenějších se stále potýká s problémem, jak správně a zodpovědně nakrmit svého psa.
 
Které granulované krmivo koupit nebo zdali lépe konzervu. Někteří stále ještě dochází do jatek, kde kupují hodně masa. To doma všelijak upravují a připravují z něho pro svého psa voňavé a šťavnaté krmivo do misky.
 

 

Do naší ordinace dochází někteří chovatelé, kteří velmi rádi diskutují na toto téma.Za všechny bych uvedl jeden případ, kdy právník nemocnice, se na nás obořil se slovy: „Vždyť přeci pacient v nemocnici nemá jídlo připravené v granulích či tabletkách, tak proč vy, veterináři, nedokážete říci, co můj pes do misky potřebuje a já se podle toho budu řídit“. Zdálo se mu to velmi, velmi snadné.
 
Každá jednoduchá věc má složité jádro.
 
Úvahy většinou vycházejí z poznatků vědy a ze skutečnosti, že v době, ve které je na pultech našich obchodů přebytek různých typů krmiv, stále ještě narážíme na problém, zdali krmíme našeho psa zodpovědně.
 
V Antické době psi a kočky trpěli nedostatkem krmiva, takovým nedostatkem, který většinou způsoboval jejich chřadnutí a smrt. Paradoxně dnes, v době hojnosti krmiva pro naše psy, můžeme říci, že mnoho chovatelů své čtyřnohé kamarády doslova pohřbívá zaživa…svou snahou o co nejbohatší krmení.
 
Proč se tedy nyní, začátkem jedenadvacátého století zabýváme tak dopodrobna výživou?
Během dvacátého století jsme my, lidé, velmi změnili prostředí, ve kterém se pohybují psi.
Společnost se na počátku dvacátého století věnovala hlavně zemědělství. Později se venkovské obyvatelstvo stěhovalo do větších měst a spolu s nimi psi, kteří se museli nápadně přizpůsobit jednání a chování lidí, kteří byli někdy též jejich majiteli. Změna proběhla velmi rychle.
 
Pes na venkově byl při chovu užitkových zvířat tolerován, ale ve městě se stává součástí rodin a bývá začleněn mezi lidskou společnost.
 
Podle časopisu Science vydaném v roce 2002 lidé sice pochází vývojově z lidoopů, ale pes, který žije v blízkosti lidí už tak dlouho, se velmi významně přibližuje člověku a pozorováním kopíruje a následuje jeho celodenní chování.
 
Počet lidí, kteří vlastní psa, na světě stále stoupá, snižuje se lidská porodnost a mění se rodinná struktura. Lidská populace stárne. Tím více jsou psi oblíbeni a tím více je důležité, abychom psům věnovali do misky záruku jejich dlouhověkosti.
 
Musíme mít na zřeteli skutečnost, jak žije divoký současník nebo předek našeho miláčka, který nám právě leží u nohou. Vraťme se alespoň myšlenkami do přírody mezi ně.
 
 
Světově rozšíření masožravci mohou používat ke krmení různé typy krmné techniky. Všežravci, jako my, lidé a masožravci, mezi které tak rádi řadíme šelmy, nemusí mít vždy stejné nároky na kvalitu potravy.
 
U psů a koček existuje mnoho různých ukazatelů, které mohou ovlivnit schopnost přijímat danou potravu. Jistě jste se sami u svých miláčků setkali s tím, že jste zakoupili granulované krmivo a donesli jste si jej obtížně domů a oni to „nežrali“. Samozřejmě, že jsme si tehdy neuvědomili, jak složitý je mechanismus vnímání chuti a co ovlivňuje schopnost příjmu potravy. Mezi činitele, které ovlivňují příjem potravy patří stravovací návyky vrozené či získané, vliv matky a celá velká historie vývoje výživy psů a koček.
 
Několik badatelů již dříve představilo své poznatky z krmení vlků. Vlci jsou předky psů a též kojotů, příbuzných vlků. Oba jsou výhradními predátory, tzn. požírači, lovci a také mrchožrouty, tzn. loví a požírají vše, co je možné na daném místě ulovit.
 
Kojoti požírají mršiny a loví hlodavce, jiné malé savce, ptáky, obojživelníky a jiné živočišné druhy. Mají ve svém jídelníčku ale také býložravou kořist, ze které čerpají potravu, aby jejich potřeby byly vyvážené. Oba- kojoti a vlci, také požírají byliny, jako zeleninu, ovoce, bobule, houby a melouny. 
 
Psi a jejich předkové a volně žijící současníci ,jsou přizpůsobiví jedinci a jsou vyvinuti anatomicky a fyziologicky tak, že jim jejich trávení dovoluje a umožňuje konzumovat velmi pestrou stravu.
 
Na rozdíl od psů, nemohou kočky přežívat na rostlinné potravě. Jejich neschopnost využít rostlinnou potravu, zvyšuje riziko hladovění v obdobích, s malým výskytem kořisti. Z toho vyplývá, že kočky jsou větší masožravci, než psi, mají mnohem náročnější požadavky na výživu než psi a jsou mnohem méně přizpůsobiví na nevyváženou stravu. Kočka ve své potravě dostává některé nepostradatelné živiny, které u psa nejsou nevyhnutelné přijímat.
 
Moderní domestikované psí druhy se svým téměř nekonečným množstvím ras, které vytváří člověk svou chovatelskou činností, mají své zvláštní potřeby odpovídající danému plemeni.
 
Vytváří se tím také spousta otázek zohledňujících potřebu živin a trávení.U jedinců nové rasy, při objevování jeho potřeb, je lidská věda, se svým poznáním, velmi omezena.
 
Sjednocujícím tématem ale pro všechny rasy psů je, že můžeme konstatovat, pes je všežravec s převahou masité potravy a pokud budeme dodržovat zásady správné výživy našeho psa, můžeme mu prodloužit život až o několik let.
 
Zkušeností z naší praxe je, že zvláště chovatelé menších plemen psů mají sklony k podávání většího množství masa v nabízené denní krmné dávce. Pes maso přijme rád a s chutí, vždyť přeci „Ono to tak ukrutánsky voní…“, ale jeho potřeba živin není zajištěna. Záruka vyváženosti by měla být v kompletních granulovaných nebo negranulovaných krmivech. Dá se předpokládat, že s cenou roste kvalita.
 
U větších a obřích ras psů je již opravdu potřeba zdůraznit plnohodnotnost a vyváženost krmiva. Je obdivuhodné, že chovatelé právě takovýchto plemen, bývají v naší praxi velmi zodpovědní ke krmení svého čtyřnohého kamaráda. Snad je to proto, že tyto rasy se častokrát dožijí kratšího věku než třeba pudli.
 
Chovatelé, kteří nejsou ochotni měnit své stravovací návyky, si dají častokrát říci až tehdy, když jejich kamarád onemocní. Poté přistoupí na krmení pomocí granulí nebo jiné formy klinických diet a od dosavadních zavedených praktik raději ustupují. Mnohdy bývá ale pozdě. Jeden z nejčastěji poškozených orgánů těla psa, který je ohrožen stravou, jsou játra a ledviny.
Významnější poškození vnímáme u ledvin, které nemají takovou schopnost opětovné obnovy jako je známé u jater. Po takovém poškození mívá pes ledviny citlivé již po celý svůj život.
Příčinou takového stavu bývají špatné stravovací návyky jeho pána. Dali bychom našim dětem pikantní pečínku? Mnozí z nás pochopí nesmyslnost této myšlenky, ale u psa jsme méně vnímaví k tomu, co mu významně škodí.
 

Je obdivuhodné, že krmiva, která bývají určena ke krmení psů a koček jako klinické diety, bývají ze strany zvířat většinou velmi dobře přijímána.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

fasgasgfvdasbčř

(dasfasfgsgaga, 1. 7. 2009 12:21)

:D